Klopené záhony – jsou jen zajímavý zahradní prvek? Nebo princip sluneční pasti podporuje naši snahu něco vypěstovat? Jak je složité je vybudovat? Stojí to za tu práci?
Na pár otázek mohu po pár letech, kdy jsem jeden takový měla na zahradě, dát odpověď… A ano, píšu už v minulém čase, měla…
Mám ráda pokusy na vlastní kůži a vlastníma rukama. Nějaký čas mi ležely v hlavě klopené záhony. A protože na jaře mívám nějaké vrbové proutí a různé vedlejší produkty z prořezávání, tak jsem si řekla, že je čas to vyzkoušet…
To bylo tehdy na jaře roku 2011… Našla jsem si vhodné osluněné místo hezky na očích, abych na záhon viděla pokud možno pořád :-). Shromáždila jsem si materiál – na výplety i na vyplnění záhonu (podobný jako pro klasické vyvýšené záhony – viz třeba tu), vytyčila jsem si tvar a užila jsem si opravdu krásný čas relaxace při vyplétání. Navršit jednotlivé vrstvy nedalo moc práce, přece jen, tolik materiálu se nevešlo. Pak chvíli nechat slehnout, než bude čas něco sázet… A využít třeba vlastnoručně předpěstovanou sadbu.
První rok jsem zkoušela rajčata, papriky, bazalku.
Druhý rok, a pak i ty další dva, dýně Hokkaido a/nebo patisony.
Na konec své kariéry posloužil záhon bylinkám.
Ozdobu v plné kráse dělal záhon tři roky. V roce 2014 na něm už byl věk znát, a rok 2015 byl jeho posledním. Tedy se dožil pěti let.
Plyne mi z toho:
Takže u nás tento první záhon nebyl poslední, letos plánuju plést další 🙂