Tématicky jarně o vrbách

U příležitosti pozvolna se blížících Velikonoc a našich včelek radujících se z kvetoucí jívy jsem oprášila text o vrbách…

                 Vrb u nás roste řada druhů (a také mnoho jejich kříženců), najdeme je nejen na hrázích rybníků a podél potoků a řek, ale některé druhy i na suchých, často ruderálních stanovištích (např. jívu). Drobné plazivé druhy vrb jsou méně známé, rostou i mezi kameny vysoko v horách. Navíc některé nepůvodní druhy a odrůdy se pěstují na zahradách a v parcích.

  V přírodních zahradách vysazujeme především naše domácí druhy v jejich původní formě. Hlavně vrbu jívu, která není náročná na stanoviště a na jaře, kromě toho, že je krásná, je velmi důležitá pro včely jako jedna z prvních možností jejich potravy (poskytuje pyl i nektar).

Kvůli nejrůznějšímu využití proutí se pěstují vrba trojmužná – „mandlová“ (Salix triandra), vrba košařská (S. viminalis – „konopina“) s hnědavými pruty až 4m dlouhými, vrba nachová (S. purpurea), která má pruty dlouhé, tenké a pružné, z nepůvodních druhů např. Salix americana, ta je oblíbená pro červenou barvu prutů.

Využití vrb je velmi různorodé: kromě pletení košíků a dalších předmětů do domácnosti je můžeme využít přímo v zahradě. Použít můžeme buď živé proutí, které po vysazení roste a staráme se o něj jako o specifickou zeleň v zahradě (návod), nebo proutí, které nebude mít kontakt s podkladem, takže uschne a udrží velikost a tvar, který dostalo při budování. Každý z těchto dvou typů má své zvláštnosti, liší se postupem při tvorbě, potřebou údržby, trvanlivostí, a také výsledným dojmem. Společné mají to, že k jejich zhotovení potřebujeme dostatečné množství kvalitního (rovného, dlouhého) proutí – a to množství je opravdu značné, obvykle mnohem větší, než si zprvu myslíme ;-).

Z živého proutí si získávají oblibu různé tunely, iglů, plůtky, lavičky, zástěny a další okrasné prvky. Dříve se vrby využívaly častěji ke zpevnění břehů menších toků.

Ze suchého proutí mohou vzniknout (naším přičiněním ovšem 😉 ) lemy záhonů, kompostéry, plůtky nebo různé zahradní plastiky. Na tloušťce prutů závisí trvanlivost prvku, samosebou čím silnější, tím déle nám vydrží. Po vyschnutí výplet nevydrží většinou více než 3 až 6 let, protože příliš seschne, zkřehne a láme se. Je dobré ho průběžně opravovat a udržovat. Po skončení životnosti nezbývá než ho nahradit, což pro kutily může být příjemně relaxační práce.

Lískové, ale i vrbové výplety se často používají na vytvoření překvapivě pevných stěn nebo plotů, dokonce i těch „hraničních“. Přírodní výplet se dá využít i na nejrůznější zástěny, větrolamy a ke zpevnění okrajů zvýšených záhonů. Zvlášť hezky působí, vysadí-li se k takové vyplétané stěně nižší druhy rostlin a pruty se nechají porůst popínavými bylinami, například fazolemi nebo hrachory. Lískové pruty můžeme použít i jako opěry pro mnohé pnoucí rostliny v dekorativní i užitkové – zeleninové části zahrady. Výhodou je, že prakticky nic nestojí – zvlášť když pro stavební materiál (ať už z lísky nebo vrby) máme vlastní zdroje.

Pro inspiraci třeba https://veronikaburgaud.cz/zahradni-pleteni/

Pěstování vrb

Tradičně se dají v naší krajině ještě potkat tzv. hlavaté vrby –„ladovské“, i když dříve bývaly častější.

Pro větší výnos a možnost použití mechanizace se zakládají prutníky – sází se na 15 a více let, v časném jaru (do konce IV.), zatloukají se nenarašené řízky 20-25 cm dlouhé, 2 očka nad zem, do řad 40 – 50(-60 cm) od sebe s rozestupy 5-10 (-15) cm. Tak vytvoří stinný porost, ve kterém se pruty nemají snahu větvit. Prutník je potřeba udržovat bez plevele a starat se mu o výživu – hnojit je vhodné třeba kravským hnojem. V 1. roce se proutí sklízí, ale nevyužívá, od 2. roku je proutí už dost kvalitní pro běžné použití. Řeže se u země (na babku) mimo vegetační období (XI.-III.)

/Použít ale lze i z proutky jiných dřevin – nejčastěji topolů a lísek, ale např. drobné dekorační prvky jde ve vhodnou dobu uplést i ze svídy… vyzkoušené máme i šeřík, pustoryl,…/

Dalšími druhy vrb, které v zahradách a parcích najdeme, jsou ty pěstované pro okrasu. „Smuteční vrba“, což je správně vrba bílá cv. ´Tristis, může dorůst úctyhodných rozměrů. Oblíbená pro tvarově zajímavé vlnité pruty, které se dají využít i do suchých vazeb, je „kadeřavá“ vrba Salix matsudana ‘Tortuosa’.

Drobnější vzrůstem a nápadná až bělorůžovým zbarvením listů je japonská vrba Salix integra ‘Hakuro Nishiki’, která se dobře tvaruje. Drobná vzrůstem, takže ji lze použít i do nádob, je převislý kultivar jívy – Salix caprea ´Pendula´, na jaře s výraznými velkými „kočičkami“.

Salix reticulata

Na skalkách někdy – ovšem poměrně řídce – vidíme na našich horskách původní plazivé druhy – vrbu síťnatou (Salix reticulata) a plazivou (Salix repens). Tyto druhy jsou v přírodě velmi vzácné, takže nikoho jistě nenapadne si je odsud přinášet domů, ale koupí si je namnožené u zahradníka… 

Vrby jsou krásné všestranně využitelné stromy a keře, které mají rovněž velký význam pro mnoho živočišných druhů v přírodě – vzpomeňme zejména nejčasnější jarní včelí pastvu. Zaslouží si tedy své místo v našich zahradách.

Vrba jíva. Vlevo on, vpravo ona…
Jana Nováková
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství a zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna. Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku. O své cestě k zahradám píšu zde >>
Komentáře

Přidat komentář

  • Ochutnejte divočinu

    Mých TOP 5 jedlých planých rostlin Určitě všechny znáte. A jíte je? - Stáhněte si eBook zdarma a ochutnejte pár běžných plevelů :-)