Ráda chodím ven každý den (jo, ještě pořád naštěstí můžeme). A jsem zvyklá se jen tak toulat po mezích a po lesích a většinou si s vděčností a poděkováním mamince Zemi něco donést domů. Jestli nějaká vzpomínka na předky sběrače, nebo na má mladá tulácká léta, nebo prostě pocit, že člověk vždycky najde něco k jídlu…
Za chvíli začnou být mladé lístky a kvést sedmikrásky, ale co teď, v únoru?
No, nosím si domů stálezelené listí a větvičky 😊
Takže dnešní díl bude o méně běžných čajích, které se dají i v zimě připravit z našich domácích dřevin.
Čaj z listí ostružiníku
Sbírají ho nejen chovatelé pakobylek, ale i milovníci divokého býlí 😉
Ostružiník roste leckde na mezi nebo na okraji lesa, ale k použití si ho samosebou sebereme jenom na čistém místě. Když budeme mít štěstí, najdeme i pár lístků některého z našich planých jahodníků (jsou jich tři druhy, ale tím se nemusíme zabývat, použít jdou všechny podobně). No a připravíme si nálev, jak jsme zvyklí. Jen ho nechávám odstát trochu delší dobu, protože není chuťově až tak moc výrazný. Dá se zvýraznit přidáním šípků, hložinek nebo nějakého sušeného ovoce.
Pravý tulácký jehličnatý 😊
Asi zná každý skaut, tulák a podobný přírodně orientovaný tvor 😉
Ale pro připomenutí: najdu si pár větviček s jehličím, ideálně mladé, ale lze právě i teď v zimě. Smrk, borovice, jedle, douglaska,…. Jenom pozor, ne tis! Ale u velkého stromu se nikdo nesplete 😉
No a uvařím čaj a nechám chvíli stát. Výraznější je vůně než chuť, ale zase – ta poezie, ty vzpomínky,… 😉
Skorojaponský z větviček růže
Pár větviček šípkové růže nastříhám na několikacentimetrové kousky a nechám usušit. Potom opražím chvilku na pánvi (používám litinovou) – změní se barva i vůně. Uložím do sklenice a když chci zajímavý čaj, dám pár větviček do konvice a tak 10-15 minut povařím. Nebo večer nechám převařit a stát do rána, pak jen lehce ohřeju na teplotu, jakou chci.
/A jo, někdy přidám i pár šípků…/
Přeju nám všem radostné, svobodné, a naplňující putování po tomto světě…
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>