Zahrada, stromy, zima,… kmeny, větve a co s nima

Zima je hlavním obdobím, kdy je možné kácet stromy, příp. kopicovat (odstranit kmen nebo větve keře nízko nad zemí, rostlina pak obrazí z kořenů). Keře si tak zachovají habitus typický pro daný druh, stromy, které mají schopnost regenerovat (turecká líska, jeřáb, habr, lípa, viděla jsem i ořešáky, mirabelky aj.) vytvoří malebné vícekmenné tvary.

Než však strom definitivně pokácíme, je potřeba rozmyslet si nezbytnost a účelnost takového nevratného kroku – zda jeho místo opravdu nutně potřebujeme, příp. zda je opravdu tak starý a nemocný, že ohrožuje okolí. Některé staré proschlé stromy je lépe jen odlehčit v koruně, zbyde tak často malebné torzo s pamětí a svým kouzlem, a také s dutinami, ve kterých mohou žít další obyvatelé zahrady.

Předjaří je hlavní období pro řez (průklest) většiny stromů a keřů – s výjimkou keřů, které na jaře kvetou. Pro sadaře je zima/předjaří obdobím prosvětlovacích a tvarovacích řezů. Od února, pokud nemrzne, prořezáváme jádroviny a bobuloviny, na peckoviny bude čas později – před květem, a na ořešáky ještě později – až v teplejší části roku. V permakulturních zahradách s ovocnými stromy starých a krajových odrůd se řez omezuje na minimum. Význam má výchovný řez v prvních několika málo letech po výsadbě. Později odstraňujeme zejména suché a nemocné větve, ty, které se kříží, rostou dovnitř koruny, a nebo ty, které nám překážejí v pohybu kolem stromu.

A co s materiálem, který nám po kácení a prořezávání zbyl? Kromě využití jako palivového dřeva, což může být někdy škoda, máme tyto možnosti:

Pár živých větévek si můžeme donést domů do vázy a pozorovat, jak se probouzí a raší nové lístky (speciálně zajímavý je jírovec 🙂 ).  Mladé lístky některých stromů (bříza, lípa,…) můžeme sníst. A ostatní zkusit využít v zahradě:

Kmeny, silné větve:

• Nábytek do zahrady – to je klasické použití. Špalky a lavice k sezení známe od nejrůznějších ohnišť. Ale špalky se dá třeba ohraničit okraj pískoviště a vytvořit tak soustavu drobných hracích ploch. Na Skalce 22 jsem viděla zajímavé „dlaždice“ z akátových řezů…

• Okraje záhonů ze silného materiálu – vydrží dlouhou dobu. Vhodné jsou zejména, pokud používáme k mulčování jemnější sypký materiál (třeba štěpku).
• Vyfrézovat na květináč. A někdy už hniloba dutinu vyfrézovala za nás 🙂 . V tom případě lze dutý špalek dotvořit třeba i na ptačí budku.

• Broukoviště  – celý kmen nebo silnější větev položíme na místo, kde nebude překážet, a tam ho necháme být: jako součást trvalkové výsadby, okraj živého plotu, lem bylinkového záhonu,… a těšíme se, že se časem nastěhují méně běžní živočichové. V dutinách starých trouchnivých kmenů mohou žít třeba larvy nosorožíků – tyto krásné brouky jsem pravidelně nacházela v jedné „mé“ pražské zahradě s podobnými vhodnými stanovišti…

• Domečky pro včelky samotářky: špalek vysoký cca 25 cm, o průměru, jaký máme k dispozici (čím širší, tím lépe,  nebo třeba více slabších), navrtáme do něj otvory – ideálně různého průměru, od 2 do 8mm. Pozor, otvory musí být hladké, aby si hmyz neporanil křídla.
• Pěstování dřevokazných hub: Použijeme ideálně celé špalky asi půl metru dlouhé (hodí se zejména ořešák, ale i bříza, vrba, černý bez a další listnaté stromy). Navrtáme otvory odpovídající průměru kolíčkové sadby, vtlačíme sadbu, opatrně zakápneme voskem. Umístíme na stíněné nevysychající místo (třeba pod keře živého plotu,….). Vypěstovat si tak můžeme různé druhy hlívy, penízovku, šii take, lesklokorku,….

• Dovnitř vysokých záhonů a německých kop jako nejhrubší organický materiál, postup jejich budování např. tady
• Kmeny lze i nechat stát – poskytnou biotop pro hmyz, dutiny pro ptáky, netopýry. Mohou být porostlé popínavkami, třeba barevnými plaménky a/nebo růžemi, nebo velkolistým podražcem,…

Trochu slabší a rovné větve:

• Jsou ideální na okraje záhonu
• Vhodně silné větve si ponecháme na konstrukce typu teepee, plůtky, podpěry (ty do Y rozvětvené)
• Dekorace – různí aktuálně rozšíření andílci a skřítci potěší oko a přimějí usmát se i vážnější osoby 😉 – inspirace třeba na Pinterestu tu

Jemné pružné větve

• Hodí se na rozličné výplety – okraje záhonů, kompostéry, různé plůtky,… Jen pamatujme, že jich budeme potřebovat hodně. Opravdu HODNĚ ! (vždycky si myslím, když vidím tu hromadu, že jich mám dost…). Hodí se zejména vrba, ale i líska, šeřík, pustoryl, svída,… Samozřejmě přitom platí, že čím silnější větévky, tím déle prvek v zahradě vydrží.
• Z tenkých pružných prutů (ideálně samosebou vrb, ale jdou použít třeba i svídy,…) se dají vytvořit užitečné předměty typu košík, obal na květináč nebo  krmítko pro ptáky.
• Větévky (a nemusí být nutně jen pružné) můžeme na konci seříznout, aby na ně šlo psát, a využít jako jmenovky k rostlinám. Vypadá to hezky rustikálně, ovšem popis nevydrží moc dlouho. Ale než vyklíčí zelenina a my uvidíme, co v záhonu roste, to stačí :-).

Jemné tuhé větve

se také nemusí jen spálit nebo – ještě hůř – nechat odvézt…

• Hromadu větví můžeme třeba ponechat v rohu zahrady jako úkryt pro ježky, žáby a další živočichy
• A také seštěpkovat nebo nadrtit
• No a nebo opravdu spálit – na biouhel. Tenké i ty silnější větve 😉

A jak využít štěpku:

• K topení, zejména silnější kousky, nějaký čas proschlé
• K mulčování – je výhodné pro zahradu i přijatelně úhledné pro pohled i konzervativnějšího pozorovatele
• Dřevokazné houby – především hlíva (při použití zrnité sadby) se může pěstovat také na štěpce listnatých dřevin
• Dovnitř záhonů: hlavně v zahradách, kde s námi žijí hryzci, je tato možnost vhodnější než celé větve – viz např. diskuse zde

Tak si tuto práci – jako jednu z mála zimních činností na čerstvém vzduchu na vlastní zahradě – hezky užijme. A taky se můžeme hned radovat z viditelných výsledků 🙂

…..

A ještě zmiňme, že dostatečně silné loňské větévky ovocných stromů můžeme, pokud jde o zajímavé odrůdy, využít jako rouby ať už pro sebe, darovat nebo vyměnit za jiné :-).