Pro dnešní výjimečný den tu mám pro vás speciální povídání o stromech 😉 Takovou koláž mých oblíbených úryvků z jedné knihy…
Mrakoplaš byl městský mág, a i když věděl, že mezi jednotlivými stromy jsou určité rozdíly, podle kterých je jejich příbuzní a nejdražší přátelé rozeznávají, on to nedokázal. Určitě věděl jen to, že ze země rostou tím koncem, na kterém nemají listí. Kolem jich bylo neuvěřitelně mnoho a rostly jen tak halabala. Kromě toho už tady jistě nikdo hezkou dobu nezametal.
Vybavil si také matně, že člověk může poznat, kde je, podle toho, že zjistí, na které straně stromu roste mech. Okolní stromy byly mechem porostlé ze všech stran, byly plné suků a ostrých ulámaných větví. Kdyby byly stromy lidmi, tyhle by seděly v houpacích křeslech.
Mrakoplaš do nejbližšího z nich vztekle kopl. Vzápětí mu na hlavu dopadl velký žalud. „Au“, vyjekl. Strom prohlásil hlasem podobným skřípotu starých dřevěných dveří: „To máš za to.“
Zavládlo dlouhé ticho.
Pak se Mrakoplaš nesměle ozval: „Tos řekl ty?“
„Ano.“
„Tohle taky?“
„Ano.“
„Aha.“ Chvíli přemýšlel. Pak to zkusil jinak. „Ty bys asi nevěděl, kudy by náhodou mohla vést cesta z lesa, že ne?“
„Ne. Já se nikam moc nedostanu“, odpověděl strom.
„To musí být nuda k ukousání, co?“ zvedl k němu hlavu Mrakoplaš.
„Ani nevím. Jinde to prostě neznám,“ opáčil strom.
Mrakoplaš si strom pečlivě prohlédl. Vypadal stejně jako všechny, které viděl kdy předtím. „Jsi kouzelnej?“ pokračoval v rozhovoru.
„Nikdo mi to neřekl,“ zaskřípal strom, „ale asi ano.“
„Oh. Myslíš, že bychom tady v lese našli něco k jídlu?“
„Měl bych tady pár žaludů, pokud byste na ně měli chuť,“ nabízel vstřícně strom, pod kterým seděli. Chvilku panovalo vlhké ticho.
„Hele, Mrakoplaši, ten strom řekl, že…“
„Stromy neumí mluvit,“ osopil se na něj Mrakoplaš. „To by sis měl zapsat za uši.“
„Ale vždyť jsi to musel slyšet sám, jak…“
Mrakoplaš si těžce povzdechl. „Podívej,“ řekl nakonec, „je to všechno otázka jednoduché biologie a botaniky, ne? Když chceš mluvit, potřebuješ k tomu výbavu, jako plíce a rty a- “
„Hlasivky,“ napovídal strom.
TOHLE MĚ POKAŽDÉ OTRÁVÍ K SMRTI.
„Je to blážen?“
„Trochu je. Myslím, že za to můžou peníze. Je bohatý.“
„Požor, v tom případě nemůže být blážen, je jenom trochu ekščentričkej.“
Terry Pratchett – Úžasná zeměplocha/Lehké fantastično
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>