Tři jarní výlety, které jde stihnout ještě letos, nebo naplánovat na příští rok :-)

Sněženka, bledule, kandík psí zub….

Taky máte ty jarní rostlinky tak nějak nejraději? Asi že se člověk celou zimu těší, až zase něco pokvete  – dokonce v lese a kolem vody… /jasně, sedmikráska je tu s námi skoro pořád/.

Mám tři oblíbené cíle – tedy z těch prvních jarních. Nestihnu každý rok všechny, ale průběžně střídám: za sněženkami na Úpor, bledule máme i kousek od nás – V Olších u Miličína, no a na kandík jedině na Medník!

A opravdu postupně takto… a s citem, jsou to chráněná území, všechny ty „hlavní“ rostliny jsou vzácné, i když jich tu jsou stovky i tisíce 😉

PR Úpor

Je dosti velké území (225 ha) při soutoku Labe a Vltavy, vyhlášené jako CHÚ v roce 1957. Až na soutok jde dojít, na mělnický zámek s kostelem sv. Petra a Pavla se přes vodu podívat, ruku smočit a přemýšlet, zda víc ve vodě vltavské, nebo labské…

.

Záplavy se tu občas opakují, je tu (pořád, díkybohu) poměrně vlhko. Vegetaci tedy představují typické lužní lesy, konkrétně jilmová doubrava (Querco-Ulmetum), a na vlhčích místech topolová doubrava (Querco-Populetum). Nejkrásněji je tu na jaře. V únoru a březnu tu kvetou obrovské lány sněženek, skoro to vypadá, že sníh ještě neroztál.

Později, v dubnu, je vystřídají ovšem taky nádherné barevné koberce dymnivek, obou sasanek a plicníků, doplněné žlutými květy orseje jarního a křivatce nejmenšího. No a v létě, jak je dobrým zvykem vlhkých a živinami bohatých půd lužních lesů, je dominantním druhem s jasnou převahou pokryvnou i výškovou kopřiva, místy doplněná třeba česnáčkem, hluchavkami, kostivalem, popencem a svízelem přítulou. To jsou pak procházky obtížnější a méně příjemné….

Zmínit je potřeba i zajímavé druhy dřevních hub – například rezavec jilmový (Inonotus ulmicola) roste na jediném místě v ČR, a právě tady 🙂

Úpor je zajímavý i svou faunou – v rámci jarních procházek můžeme při troše štěstí a dobrým okem spatřit v periodických tůních drobné žábronožky. Z organismů znatelně větších tu žijí zajímavé druhy hmyzu, třeba na mrtvé dřevo vázané druhy tesaříků nebo zlatohlávek skvostný.

PP V Olších

Je s rozlohou cca 4 ha území značně menší, a i jako CHÚ mladší – vyhlášené v roce 1972. Najdeme ho v údolí Uhádaného potoka 😀 u Miličína, cestou sem dohlédneme na kopec Kalvárie s kaplí a křížovou cestou.

Mělké údolí potoka s četnými prameništi a jílovito-písčitými glejovými půdami svědčí lesním společenstvům olše lepkavé, která na mokrých místech tvoří chůdovité kořeny. Jednotlivě vtroušené jsou další dřeviny (jasan ztepilý, smrk, bříza bělokorá,…). Keřové patro skoro není, když nepočítáme tu a tam rostoucí keř bezu černého. Ostružiníky dělají trochu potíže při procházkách během celého roku.

Krásným cílem vycházek je ale toto území hlavně na jaře, když tu kvetou rozsáhlé porosty bledule jarní. Později rozkvetou sasanka hajní, blatouch bahenní, ještě později podbílek šupinatý, škarda bahenní a vrbina penízková, a kopřiva a ostružiníky jsou i zde velmi citelně přítomné 😉

Přítomen v místním potůčku je prý i rak říční, na toho jsme my ovšem zatím štěstí neměli. Různých druhů motýlů a ptáků tu můžeme potkat mnoho…

A na louce nad olšinou si lze v létě všimnout porostu vzácné, krásné a léčivé (a chráněné!) vachty trojlisté.

NPP Medník

Jako CHÚ byl vyhlášen už v roce 1933 na ploše skoro 20 ha. Asi nejnavštěvovanější je v druhé půlce března a na začátku dubna, kdy tu kvetou kandíky…. Jejich populace prý čítá asi 5700 jedinců 🙂

Vrch Medník (416,6m n.m.) je tvořen vyvřelinami, které pokrývají středně úživné kambizemě – na nich najdeme lesní společenstva s převládajícím dubem, bukem a habrem. Na svazích rankery (kamenité půdy), ty jsou pokryté suťovými lesy.

Kandík se vyskytuje hlavně v podrostu buko-habrového lesa, společně s ním tu roste i jaterník podléška, sasanky, hrachor jarní, kostival hlíznatý, plicník tmavý, bažanka vytrvalá, kyčelnice cibulkonosná, zkrátka taková typická hajní flóra…

Bohatá je fauna měkkýšů i ptactva (budníčci, puštík obecný,…), z motýlů kromě nesytek tu je občas viděn třeba krásný martináček bukový, a ve starých dubech s trouchnivějícím dřevem žije roháč obecný a rovněž veliký brouk tesařík piluna. Známá je zdejší velká populace mloka skvrnitého.

Co se kandíku týká – není sporu, že se tu vyskytuje na jediné lokalitě nejen v ČR, ale na sever od svého kompaktního areálu, který je v podobných společenstvech v jižnějších částech Evropy. Může tu tedy růst jako relikt původně většího rozšíření v dřívějších dobách (holocénu), a nebo tu mohl být záměrně vysazen mnichy z kláštera v Hradišťku, ovšem v dobách dávnějších, protože první nález kandíku E. Petříkem byl publikovaný už roku 1828.

Dalšími zajímavostmi vrchu Medníku je jednak dávná těžba zlata a stále patrné terénní změny, druhak fakt, že pronikl do slavné písně V+W Babička Mary 😉

Na výlet na Medník ani nepotřebujeme mapu. Pokud vyrazíme po značené naučné stezce, tak si ho obejdeme hezky celý, mnohé zajímavosti nejen o přírodě, ale třeba i o historii trampingu nebo Posázavského Pacifiku se dočteme, krásné a občas vtipné pohledy na řeku si užijeme, a kandík rozhodně nemineme! 😉

Tak suchou stezku přeju! A třeba někdy někde Ahoj! 🙂

 Literatura:

Ložek V. et al. (2005): Chráněná území ČR XIII. Střední Čechy. AOPK ČR.