To je tak, když máte tatínka, který je zvyklý pěstovat užitečné věci. Brambory, cibuli, česnek,…. A z kytek jen hořce – a růže. Klasické odrůdy – polyantky, čajohybridy… Queen of Bermuda, Baccara, Gloria Dei, ….
Růže, jak víme, mají (až na malé výjimky) trny (botanicky správně ostny, to ovšem na jejich pichlavosti nic nemění…). A kdo se stará o okrasnou zahradu, kdo pleje a má od nich ruce rozdrásané? Tušíte správně…. Takto láska k růžím opravdu těžko vzniká…
A to i přesto, že stejně jako Malý princ vzpomínáte i vy na tu svou nezapomenutelnou růži z dětství. U mě to byla růže Hugova (Rosa hugonis), která pořád roste u domu, ve kterém jsem kdysi bydlela. Čínská kráska, nádherná svými větvemi, obsypanými jednoduchými žlutými květy, drobnými jemnými lístky i hezkými malými tmavočervenými šípky na podzim…
A pak, o hodně let později, potkáte v zahradách pnoucí růže. A parkové anglické stolisté… a pak najednou podlehnete. A stanete se každoročním návštěvníkem kvetoucích růžových školek. Vybíráte, bez kterých opravdu nemůžete žít, a pak přemýšlíte, kam je všechny (po bok těch, které zůstaly po tátovi), vysadíte 😉 Třeba tohoto naprosto kouzelného Alchymistu…
Tu je pár obrázků našich letošních květů ….
Tea Clipper, (snad) Rodeo, Maryša, Rosa ´Karpatia´
Astrid Lindgren, Mozart, Elfe, TomTom
New Dawn, Kew Gardens, Bienenweide Rot, Graham Thomas
Rosa rugosa, Cliffs of Dover, Berndt Weigel, Diamond Border
Skoro každý rok si tedy dělám radost a výlet za kvetoucími růžemi. A letos můžeme vyrazit do růžové školky manželů Pelcových už tento víkend, 7. a 8. července.
A když tam nebudete mít cestu, tady mám fotky z předešlých let: z roku 2015 a třeba ještě z 2017,…
A už každým dnem si od nich bude možné objednat růžičky pro podzimní výsadbu.
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>