má trochu zpoždění. Chvíli jsem se toulala po Španělsku. Povím, ale až bude vhodný čas….
Teď je čas na další díl plevelů. V létě má sezónu šrucha, tak musí být o ní. Jako vždy, po trošce obecných řečí o plevelech (dneska o těch vzácných, které většinou zrovna kvetou…), hned za prvním portrétem šruchy, také jako vždy.
Ohrožené druhy dříve běžných plevelů, ochrana genofondu
Plevele, a ohrožené? Zní to jako nesmysl, ale je to tak…. Málokdo už dnes pamatuje osobně, ale třeba na obrazech starých krajinářů (O. Kubína,….) můžeme vidět barevná pole, kde kromě obilí kvetou spousty dalších rostlin.
Jenže vývoj techniky šel kupředu, v zemědělství teda hodně. Čím dál dokonalejší čištění osiva, větší (a těžší) mechanizace, která umožňuje hlubší orbu a současně více půdní profil utužuje, nové druhy herbicidů, a také to, že některé plodiny už se skoro nepěstují (třeba len…). Jsou druhy rostlin, kterým uvedené faktory nevadí (a nebo jim dokonce vyhovují) – takže ty vesele rostou na našich polích stále: ježatka kuří noha, chundelka metlice, oves hluchý, laskavce, heřmánkovec přímořský, pcháč oset, svlačec, přeslička rolní,…
Naopak ale některé druhy dříve běžných plevelů jsou ohrožené (některé z nich dokonce na červeném seznamu): koukol, hlaváčky, myší ocásek nejmenší, černucha rolní, kamejka rolní, voskovka menší,…
Mají tedy ty citlivější plevely nějakou šanci přežít?
Mnohé z nich (a i některé z těch zatím běžnějších) mají to štěstí, že to jsou hezké kytky, a přitom se docela snadno pěstují. A je fakt, že třeba bílomodrorůžovočevenofialové společenství chrpa – vlčí mák – koukol – ostrožky – paprska,…. vypadá na záhoně barevně moc pěkně. Takže na zahradách mají určitě své místo (a i hmyz je má rád…). Také je můžeme vidět na obilných políčkách skanzenů a ve sbírkách botanických zahrad. Ale z hlediska nejen těchto druhů, ale krajiny a biodiverzity celkově, je určitě nejlepší způsob jejich ochrany ponechávat herbicidy neošetřené okraje polí, jak už se někde občas děje…
Doufejme, že i naše děti tak budou mít možnost uvidět, co bylo kdysi běžné a co díky živočišnému druhu Homo sapiens už skoro není.
Šrucha zelná (Portulaca oleracea)
Je to taková celkem pohledná rostlina sukulentního vzhledu. Je jednoletá, drobná, často přehlížená. Tedy od léta, kdy roste, na jaře bychom jí opravdu hledali zbytečně….
Šrucha má poléhavé, obvykle do 20cm dlouhé křehké lodyhy, zelené, někdy s vínově červeným odstínem. Listy má dužnaté, obvejčité. Květy maličké žluté, s pěti okvětními lístky, drobounká semena v elipsoidních tobolkách. Kvete od července do října. Ráda se sama vysemení, takže zůstává za vhodných podmínek na místě spoustu let.
Šrucha pochází z Asie nebo Afriky a aktuálně je rozšířená v teplejších oblastech celého světa. U nás v nižších, max. středních polohách, spíše na lehkých půdách a suchých a slunných stanovištích. Je to synantropní druh, který roste v obcích na okrajích komunikací, u pat domů, mezi dlažbou chodníků a silnic, ale i jako plevel na vinicích, polích a zahradách (!).
V některých oblastech (např. v Turecku) se pěstuje jako salátová zelenina a koření (portulák). Ale planá šrucha je prý chutnější než pěstované odrůdy.
Léčivka jako léčivka:
Obsahuje bataxanthiny a aminy (např. dopamin), vitamíny (skupiny B, C, A) a minerální látky (fosfor, zinek, železo, vápník, hořčík). Je tedy jejich zdrojem pro ty, kdo jí komzumují. Působí na trávicí trakt (povzbuzuje trávení, zklidňuje záněty žaludku a střev, …), snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Podobně jako dužnatá aloe, čerstvé listy se dají použít k potírání spálenin (i od sluníčka), podporuje hojení kůže. Některé zdroje uvádějí vysoký obsah šťavelanu, takže by ho neměli konzumovat lidé s nemocnými ledvinami a dnou, a také těhotné ženy.
Odvar ze šruchy podle Dr. Mlčocha:
10 g suché nati zalijeme 1/4 1 studené vody, necháme 10 minut vařit a 10 minut vyluhovat. Pijeme 3x denně nalačno na stimulaci imunitního systému, snížení cholesterolu, v prevenci proti kardiovaskulárním nemocem (arterioskleróza, infarkt, srdeční ischémie), nebo jako tonikum pro celkové zlepšení zdravotního stavu a kondice.
Použití v kuchyni:
Křehká, šťavnatá, lehce nakyslá rostlina, která se pro konzumaci sbírá před květem. Zasyrova je hezká na ozdobení jídel, do salátů a pomazánek. Používá se i tepelně upravená, dá se dusit jako jakákoliv jiná listová zelenina, dokonce i nakládat. Na kvašení se mě neptejte, na to expert nejsem… (Ale myslím si, že by to šlo…).
Dušená šrucha
500g šruchy (a nebo kolik máme, půl kila je fakt dost 😉)
1 cibule
1 mrkev
1 -2 rajčata
1 stroužek česneku
2-3 lžíce olivového oleje
2-3 sušené chilli papričky
sůl a pepř
Šruchu opláchneme, odstraníme silné stonky. Nakrájíme cibuli a mrkev. Do kastrolu dáme olivový olej, cibuli a sůl a restujeme ca minutu při střední teplotě. Přidáme nakrájenou mrkev. Šruchu nakrájíme nebo nalámeme nahrubo, také přidáme do směsi. Dále do kastrolu přijdou rajčata nakrájená na kousky a prolisovaný česnek. Dusíme přikryté pokličkou 10 minut na mírnějším plameni. Podáváme (tradičně např. v Turecku) s chlebem a hustým bílým jogurtem, a nebo klidně i jako zeleninovou přílohu k běžnému jídlu (a v tom případě si jde složení zeleniny přizpůsobit podle sezóny…).
…
Cizrnový daal se šruchou
1/2 šálku cizrny (případně červené čočky nebo žlutého půleného hrachu)
1 střední cibule, jemně nasekaná
150 gramů šruchy, jen listy bez silných stonků (ale pokud jsou jemné, dají se použít)
1-2 červené chilli papričky
Olej nebo ghí
1/4 lžičky kurkumy
1/2 lžičky hořčice
Příp. česnek, zázvor, koriandr, římský kmín, kurkuma
podle chuti sůl a citronová šťáva
Cizrnu (nebo jinou vhodnou luštěninu) vaříme v ca 1-2 šálcích vody přibližně 20-25 minut, dokud nezměkne. Zatímco se cizrna vaří, vypereme šruchu, obereme listy. Zahřejeme pánev, na horké ghí nebo olej dáme hořčičná semena. Jakmile začnou praskat, přidáme chilli papričky a ostatní koření. Když začne hnědnout, vsypeme jemně nakrájenou cibuli a sůl. Restujeme, dokud není cibule mírně měkká. Teď je čas přidat šruchu, necháme jí jen lehce zvadnout, a potom vařenou cizrnu, můžeme jí trochu rozmačkat, pokud chceme hladší konzistenci. Dochutíme podle svého solí a citronovou šťávou. Podáváme s rýží, plackami nebo pečivem.
…
Salát se šruchou
¼ šálku červené cibule, na tenké plátky
1 citron
1 polévková lžíce vinného octa
2 velké hrsti šruchy, nakrájené, bez tlustých částí stonků
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce jogurtu
špetka soli a pepře
1/2 šálku sýra typu feta
1/2 nakrájené salátové okurky,
5 ředkviček na tenká kolečka
V malé misce smícháme červenou cibuli, vinný ocet a citronovou šťávu. Necháme alespoň pět minut marinovat. Šruchu vložíme do velké misky a pokapeme olivovým olejem a jogurtem. Pomocí kleští rovnoměrně rozdělíme olej a jogurt na zeleninu. Přidáme sůl, pepř a citronovou kůru a promícháme. Přidáme červenou cibuli, ocet a citronovou šťávu, promícháme, přidáme zbývající ingredience. A já tenhle jediný recept, který zatím nepoužívám, určitě vyzkouším, dokud šrucha je…
Je prý dobrá i kombinace dýňová semínka + okurka + nakrájené nektarinky + pražené pekanové ořechy + kostičky slaniny.
…
A jeden aktuální sezónní tip. Léto je období, kdy roste šrucha. A období, kdy se nakládají a zavařují okurky. Taky nakládáte, zbyl vám nálev a na záhonech a na cestičkách mezi nimi se vám zrovna vytvořil hezký kobereček šruchy? Naložte jí jako okurky…. Ale jen za studena, nezavařovat, aby nebyla na kaši…
Nakládaná šrucha
1 litr šruchy, stonků a listů
1 1/2 šálku vody
1 1/2 šálku jablečného octa
1 lžíce soli
2 lžíce cukru
1 stroužek česneku, oloupaný
/a nebo váš lák na okurky/
Šruchu pořádně vypereme, necháme okapat na utěrce. Vložíme do sklenice a zalijeme lákem, aby byla ponořená, zavřeme sklenici. Umístíme do lednice odležet aspoň na 3 dny. Dva týdny vydrží v pohodě, déle nemám vyzkoušené…
Zdroje:
Henschel D. (2004): Rostliny k jídlu, Granit
Skalický V. et Sutorý K. (1990): Portulaca, Květena ČR 2, 71-72.
Internetové:
- https://botany.cz/cs/portulaca-oleracea/
- https://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/1112-srucha-zelna-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>