Šestý díl bude o merlících a lebedách, které teď mají hlavní sezónu, a o použití „plevelů“ ve fytoterapii (protože sv. Jana je pro sběr bylinek významný den ;-)).
Využití léčivých rostlin – fytoterapie
– je samostatný vědní obor. Ale úřady evropského typu teď využití bylinek moc nepodporují. Já je podporuju, protože je máme už staletí vyzkoušené (teda ne já osobně, já o trochu kratší dobu 😉). Na bylinkách je fajn, že mají obsahových látek pokaždé trochu jiné množství, podle místa, kde rostou, nebo podle počasí ten rok, takže si na ně patogeny nevytvoří tak snadno odolnost.
Jedna z nejúžasnějších je (opět) kopřiva, čaj z jejích listů se doporučuje pít (krátkodobě!) v jarním období. Odvar z kořene se používá zevně k oplachování vlasů, podporuje jejich růst. Na tinktury se používá vlaštovičník větší, známý sirup proti kašli pro děti se připravuje z jitrocelu kopinatého, z kořenu kostivalu mast na pohmožděniny. Z pampelišky je léčivé snad všechno… Dále jmenujme sporýš lékařský a přesličku rolní, oddenky pýru, kořen kuklíku městského, květy hluchavky bílé (sběr ovšem vyžaduje neskutečnou trpělivost!), chrpy, heřmánku a čekanky, to vše jsou léčivé „plevely“.
Jak bylinky využít: Nejjednodušší je „čaj“, přesněji nálev (bylinka zalitá vroucí vodou, nechá se většinou 10-15 minut odstát), odvar (bylinka se vloží do nádoby, zaleje vodou, přivede k varu a pár minut vaří, pak scedí) nebo macerát (neboli studený výluh – bylina se zalije vodou pokojové teploty a příslušnou dobu v řádech hodin podle druhu se nechá vyluhovat, případně se lehce ohřeje až před použitím). Bylinný odvar se dá přidávat do koupele nebo použít k inhalaci.
Některé látky se lépe než ve vodě vyluhují v alkoholu (čím silnější, tím lepší, min. 50%) – tak získáme tinkturu, kterou je možno dále homeopaticky ředit. A některé látky jsou rozpustné v tucích, proto se bylinky nakládají do rostlinného oleje a nebo nějakého pevného tuku (sádlo, kokosový olej, bambucké máslo,…) a vyrábí se mast. Konzervací cukrem vzniknou sirupy, některé se také používají k léčení (hlavně jitrocelový, nebo „pampeliškový med“). Méně běžné formy využití bylin jsou vína, šťávy, octy,…
Dejme si pár příkladů použití „plevelů“ (nechme stranou ostatní plané rostliny) a jednotlivých bylinných forem:
Čaj – kopřiva a květ hluchavky nálev, kořen pampelišky odvar, violka trojbarevná a kuklík macerát
Inhalace – heřmánek
Koupel, obklad – čekanka, řebříček, bršlice, chrpa (pro oči)
Tinktura – vlaštovičník, pcháč oset, lopuch
Olej – květ pampelišky. Nejznámější je z třezalky a měsíčku, ale ani jedno není plevel.
Mast – květ pampelišky, sedmikrásky, kostivalu. Taky opět měsíčku, nebo konopí.
Sirup – jitrocel. A vlastně i pampeliškový „med“.
Jak na to doma, například:
Olej – např. pampeliškový:
Květenství pampelišky nechám zavadnout (ubyde trochu vody a vyběhnou broučci), pak vložím do sklenice a zaliju olejem (já většinou slunečnicovým), zavřu víčkem. Když jdu kolem, příležitostně, protřepu. Nechám ca 3 týdny, pak scedím. Používám jako olej, a nebo z něj udělám mast…
Bylinná mast v. 1:
Na 30 ml oleje (viz výše) přidám lžíci čistého včelího vosku (ideálně panenského z víček) – tj. poměr 3:1 objemově. Zahřívám, než se rozpustí a smísí. Pak naliji do sterilních kelímků, lze do nich přidat 10-20 kapek esenciálního oleje (kvalitního bio, ne jakéhokoliv prodávaného do aromalamp!), příp. i vitamín E (z lékárny).
Bylinná mast v. 2:
asi nejjednodušší: do kastrůlku dám byliny a tuk (používám sádlo nebo bambucké máslo, jdou použít i jiná rostlinná másla), zahřeju, vypnu, nechám stát. Opakuji ještě další den, pak scedím do kelímků.
6. Merlíky (Chenopodium sp.) a lebedy (Atriplex sp.)
Merlíky a lebedy jsou rostliny poměrně známé a rozšířené na člověkem ovlivněných stanovištích, na půdách bohatších na dusíkaté látky. Určování v rámci rodů není úplně snadné (a existuje spousta poddruhů, např. ve skupině merlíku bílého…), což ale není moc důležité z hlediska využití.
Někdy bývá dokonce obtížné rozeznat, jestli se jedná o merlík nebo lebedu…. Pokud mají rostliny už vytvořená květenství/plodenství (merlíky klubíčka, lebedy semena s plochými krovkami), je to snadnější.
Merlíky rostoucí u nás jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny (m. všedobr). Listy jsou většinou řapíkaté a střídavé, tvar listu je důležitý pro určení druhu. Květy v klubíčkách jsou umístěné v úžlabí listů a nebo vytvářejí vrcholová květenství.
Z merlíku všedobru se sbírá kořen nebo nať, kořen se dá jíst jako posilující zelenina, odvar z nati působí jemně projímavě a zevně léčí nehojící se rány.
Podle databáze PFAF je nejchutnější právě m. všedobr, a další poměrně chutný a využitelný u nás rostoucí druh je m. bílý.
Naše lebedy jsou jednoleté, často i dosti vysoké rostliny (lebeda lesklá a zahradní až 2 m). Z nenápadných květů (nepotřebují být nápadné, opylují se větrem) se vyvinou nažky chráněné tzv. krovkami (listence).
Jedí se listy, za nejchutnější se považuje l. zahradní (její zelená i nachová forma), l. rozkladitá a l. hrálovitá.
Použití v kuchyni
Merlíky a lebedy využijeme podobně jako špenát (koneckonců jsou to jeho bratranci a sestřenice, a quinoa je dokonce vlastní sestra merlíku). U nás doma tedy spíš různě tepelně upravené. Syrové jen občas do salátů – třeba čerstvé mladé listy lebedy zahradní…. Pozor, když budete její červenou formu sypat do polévky, tak vám jí zbarví dohněda… což ovšem jinak než případně esteticky nevadí 😉.
Dále na barevné těstoviny, do nádivek, součást dušených zeleninových příloh.
Rostliny sbíráme na čistém místě! Nejen z hlediska prašnosti apod. – stejně jako další listové zeleniny mohou merlíky a lebedy hromadit v pletivech dusičnany, pokud rostou na živinami nadměrně bohatém místě.
A pro začátek je možná lepší listy merlíku a lebedy trochu namíchat – s bršlicí, kopřivou, špenátem,….
Pirožky s merlíkovým špenátem
Připravíme si špenát (na cibulku a česnek spařené a nasekané listy, osolit, okořenit, krátce podusit).
Předehřejeme troubu na 1800.
Rozválíme listové těsto, rozkrájíme na čtverce, plníme špenátem, svineme jako závitek nebo přeložíme… Můžeme ještě na povrchu posypat semínky (sezam, kmín, slunečnice,….) nebo sýrem. Peče se ca 15 minut – dozlatova.
Quiche s merlíkem a/nebo lebedou
Na těsto:
30 dkg hladké mouky
15 dkg rozpuštěného másla
2 vejce
30 ml mléka
Sůl
(a nějaké syrové luštěniny na zatížení těsta při pečení, aby se nevyfouklo)
Na náplň:
Dvě hrsti merlíku a lebedy (lze doplnit dalšími listy – kopřiva, bršlice, ale i klasicky špenát, mangold,…)
1 cibule
Česnek podle chuti
25 ml šlehačky nebo zakysané smetany
2 vejce
Sýr nastrouhaný nahrubo na posypání, nebo třeba mandlové lupínky
Sůl, pepř, event. muškátový oříšek, kousek feferonky,…
Do mísy nasypeme mouku (plus špetku soli), všechny tekuté suroviny vyšleháme v jiné nádobě a vlijeme do mísy. Zpracujeme těsto, přikryjeme a uložíme do lednice aspoň na hodinu.
Připravíme si špenát: na zpěněnou cibulku a česnek dáme spařené byliny, osolíme, okořeníme a malou chvilku dusíme. Nakonec vmícháme smetanu a vejce a necháme ztuhnout.
Předehřejeme troubu na 1800.
Kulatou formu na quiche vyložíme pečícím papírem a rozprostřeme do ní těsto. Propícháme ho vidličkou, položíme kruh pečícího papíru a nasypeme luštěniny Pečeme 12-15 minut, pak odstraníme papír s luštěninami.
Na těsto nalijeme špenát a posypeme. Pečeme dalších ca 30 minut.
Lebedová tempura
Potřebujeme větší listy – lebeda zahradní se hodí výborně (ale třeba i jitrocel, kostival,…). Opláchneme, necháme oschnout. Připravíme si i oblíbené těstíčko, např.:
- 3 lžíce hladké mouky 3 lžíce bramborového škrobu 1,5 lžičky kypřicího prášku 1 vejce víno nebo pivo, aby vzniklo hustší těstíčko, které nebude stékat
- Vejce rozšlehané s kořením (pepř, paprika, chilli,…), sůl a mouku podle potřeby, aby vzniklo hustší těstíčko.
- Hraška (to jen rozmícháme v tekutině a máme hotovo)
- …..
V pánvi rozpálíme vyšší vrstvu oleje, listy protahujeme těstíčkem a prudce smažíme. Necháme okapat na ubrousku, podáváme se salátem, hodí se i různé bylinkové dipy.
Šneci s listy lebedy
Potřebujeme:
Kuřecí řízky
Slaninu
Velké listy – zde tedy lebedu, ale jde použít i špenát, mangold,…
Sůl, pepř, olej na smažení
Párátka, špejle nebo grilovací jehly
Kuřecí řízky nařízneme, aby byly po celé ploše stejně vysoké, rozklepeme. Osolíme, opepříme, poklademe plátky slaniny a listy lebedy zahradní. Po délce svineme, po ca 2 (-3) cm propichujeme a krájíme šneky. Smažíme na pánvi nebo pečeme v troubě na pečícím papíru.
Zdroje a citace:
Ellenberg H. (1974): Zeigerwerte der Gefässpflanzen Mitteleuropas,
Scripta Geobotanica, 9. Verlag Erich Goltze KG, Göttingen
Janča J., Zentrich J.A. (1995): Herbář léčivých rostlin 2, Eminent.
Henschel D. (2004): Rostliny k jídlu, Granit
Kirschner J. et Tomšovic P. (1990): Atriplex, Květena ČR 2, 266-280
Dostálek J. et al. (1990): Chenopodium, Květena ČR 2, 223-265
Internetové:
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>