Planou formu černého bezu zná asi každý. A některé recepty z květů a nebo plodů jsou už poměrně známé. Léčivý čaj ze sušených květů taky.
Ale co krásné zahradní formy bezu? A jeho další použití?
Bez černý je 5 a více m vysoký keř (nebo strom, zejména pokud mu trochu pomůžeme řezem) charakteristického tvaru. Má světle šedohnědou kůru s bělavou dření uvnitř. Lichozpeřené tmavozelené listy jsou typicky cítit. Chocholičnaté květenství o průměru až 25 cm je tvořeno drobnými žlutobílými pětičetnými květy. Plodem jsou drobné lesklé v době plné zralosti černé bobulky (přesněji peckovice).
Nejraději roste na vlhčích, humózních půdách bohatých na dusík. Typickými stanovišti jsou paseky, lesní světliny, lemy cest a vodních toků, lesní okraje a rumiště, do polí kolem sloupů ho „zaseli″ ptáci. Ale dá se potkat prakticky kdekoliv, kde je ponechán nějaký prostor pro přírodu a její sukcesní vývoj.
Slované považovali bez černý za posvátný strom. Vysazovali ho kolem chalup a stodol. Bývalo zvykem darovat nevěstě sazenici bezu, aby si ji mohla vysadit k novému příbytku. Lidé věřili, že v něm přebývají mocné síly, které stavení uchrání před zlem.
Bez černý je jedna z nejznámějších a nejvíc ceněných léčivých rostlin. Květy obsahují glykosidy, flavonoidy (rutin!), třísloviny, sacharidy, éterické oleje, organické kyseliny aj. Pomáhají čistit krev, usnadňují vykašlávání, snižují teplotu, jsou močopudné a vyvolávají pocení. Květy čerstvé i sušené jsou vhodné nejen jako prevence, ale i jako lék proti chřipce, angíně a nachlazení a při nemocích cév.
Na sušení ho trhejte, když je rozkvetlá cca 1/3 květenství, jinak hodně těch plně rozkvetlých kvítků a pylu opadá. Rozprostřete v tenké vrstvě v průvanu na tmavém místě, suché uschovejte velmi pečlivě, aby nezvlhly.
Na kuchyňské zpracování (snad kromě kosmatic) používám ale jen otřepané jednotlivé kvítky, bez zelených stopek.
Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, silice, vitamíny A, B, C a barviva anthokyany. Pomáhají hlavně při neuralgických bolestech (páteře, kloubů, trojklanného nervu,…). Pozor, syrové bezinky jsou mírně toxické a ve větších dávkách vyvolávají nevolnost. Tepelným zpracování však veškeré tyto účinky ztrácí, proto je používáme vždy jen tepelně upravované (nebo sušené).
Použití květu bezu černého:
- Plnohodnotné jídlo – kosmatice (květy smažené v těstíčku, méně často v trojobalu)
- Za studena – k dekoraci sladkých pokrmů a dortů, přípravě bezového cukru (nebo cukrového květu?)
- Džemy, marmelády, želé, …
- Sirup
- K ovonění světlých litých těst, pudinků, zmrzliny, kaší (známý je historický recept na varmužu – kaši připravenou z „bezového″ mléka), ale třeba i octa
- Šumivý nápoj/limonáda: 40 dkg cukru, 1 citron, 4 velká květenství bezu (dávám více), půl lžičky sušeného droždí. Svařím 4 litry vody, v ještě horké rozpustím cukr, přidám šťávu z citronu a nakrájenou kůru. Když zchladne na pokojovou teplotu, přidám bezová květenství a sušené droždí. Pořádně zamíchám a nechám stát 24hod. Pak přes cedník sleju do láhví a uchovám v lednici. Ředím podle chuti, cca 2-3:1.
Použití plodů:
- Šťáva, sirup, džemy,…
- Omáčka, kterou se dá i např. ochutit tvaroh
- Likér: 2,5 litru bezinek, 1kg cukru, 6 lžic překapané kávy, vanilkový cukr nebo kousek vanilkového lusku (rozdrceného) nebo lžíce vanilkového extraktu, celá skořice (1 kousek), ½ litru rumu. Nejdříve je potřeba z plodenství otrhat kuličky a vytřídit ty nedozrálé. Potom je operu a nechám okapat. Přidám 1l vody a skořici, povařím 20 minut, průběžně míchám. Uložím do chladu na 1-2 dny. Potom přes síto nebo plátýnko přecedím. Vrátím zpět do hrnce, přidám cukr, kávu a vanilku a svařím. Do vychladlého naliju rum, sleju do láhví a nechám před konzumací aspoň týden odležet.
A co v zahradě?
Kromě přírodní formy se bez černý pěstuje i v několika vyšlechtěných odrůdách.
Zajímavé jsou velkoplodé (a tedy na sklizeň bobulí sázené) kultivary Samba, Korsor a Haschberg.
Naopak vyloženě okrasné jsou Red Holy, Quincho Purple, Black Beauty a Black Lace – kvetou růžově a listy mají s tmavočerveným nádechem. Odrůda Laciniata má listy na okrajích stříhané.
…..
A ještě jinak je bez užitečný: Na poraněných, případně mrtvých kmenech bezu často roste boltcovitka bezová (Hirneola auricula), houba známá jako Jidášovo ucho. Najdeme jí někdy i v zimě.
…..
Zdroje:
Korbelář , Endris: Naše rostliny v lékařství, Avicenum, Praha, 1985
Botany. cz – Sambucus nigra
PFAF – Sambucus nigra
Chci vědět, až zas napíšeš něco k tomuto tématu…
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>