Suvenýry z cest

Každý občas jede někam na dovolenou, žejo. A většinou si z ní přiveze kromě vzpomínek i něco hmotného. Někdo hezký kousek do šatníku, někdo něco dobrého do kuchyně, no a zahradník… zahradník občas neodolá a nějaká ta semínka sem tam sesbírá, a často taky koupí…

Já jsem v posledních letech podlehla kouzlu svatojakubských cest (nejen) do Santiaga ve Španělsku.

Z první cesty jsem si dovezla semínka rostliny, která mě vždycky provází celou Galicií a se svou výšku i 2 m kouká z každé zahrady i přes kamenné zídky. Druh kapusty – Berza gallega, štítek v botanické zahradě v Madridu jí jmenuje jen Brassica oleracea. Nevím, na co všechno jí tady používají – já ochutnala jen polévky.

Zasela jsem jí, u nás roste krásně, vydrží přes zimu jako naše kapusty (růžičková, kadeřávek,…) a hodí se tedy do „zimního záhonu“ (tady).  Další rok vykvetla, takže semínka mám už i vlastní. Je potřeba myslet na to, že potřebuje dost místa a nehodí se úplně na okraj záhonu, má přes půl metru v průměru. Jo, a taky se mi sama vysela tam, kde jsem jí neuhlídala.

---

Z Camina Frances jsem si dovezla „obrázkové“ fazole. Ne úplně originální osivo, ale pár fazolek koupených z pytle ve vesnickém obchůdku. Bylo třeba použít veškeré fragmenty španělštiny, které jsem do té doby nasoukala do hlavy, abych paní vysvětlila, na co jich zahradník z Čech tu hrst potřebuje. Tak nad nimi mávla rukou a dostala jsem je darem. I těm se u nás dařilo dobře. Zatím jsem z nich ale nic nevařila, zatím si množím semínka…

Z letošní cesty jsem si dovezla semínka artyčoku. Na ty jsem speciálně zvědavá, jestli v našich 550 m n.m. porostou. I ve Španělsku, kde jsem ho vídala růst, bylo chladno, jinovatka za dubnových rán… tak třeba poroste.

A když píšu o fazolích a kapustě, tu je recept na typickou galicijskou polévku – Caldo Gallego. Kromě fazolí a té kapusty bude na nejjednodušší verzi potřeba už jen vývar a brambory, na tuto roční dobu zn. Ideál…

Vezměme si hrnec, do něho misku fazolí a zalijeme studenou vodou, necháme přes noc nasáknout. Druhý den dám vařit (s asi 3 litry vody, já dávám novou…), patří dát nějaké maso na vývar – tučnější (někdo používá hovězí s kostí, někdo uzené, někdo i klobásu, tradičně se prý používal i kousek hovězího loje…), no a nebo použít rovnou ten vývar. Před dovařením maso vyndat – může, ale nemusí se naporcované vrátit do polévky, přidat spíš na větší kousky nakrájené brambory (větší brambora na osobu) a kapusta. Někdo používá list vcelku, někdo otrhá jen čepel a ten řapík („stonek listu“) nepoužívá… A pak už jen ochutnat, jestli je polévka správně slaná, a hezky horkou sníst. Klidně jako hlavní jídlo 🙂

Pokud zajímá svatojakubská pouť do Santiaga i vás, něco tu mám… Tady…