Kupka_Zena_trhajici_kvetiny

Na výstavě pro zahradníky milující umění

Pár v rychlosti cvaknutých fotek a vypůjčených slov F.K., protože ambice hrát si na teoretika umění nemám…

S Františkem Kupkou (1871 – 1957) bych si asi v lecčems rozuměla… například v jeho zálibě výletů do přírody. Hned bych jela také…

Sedněme do vlaku! Venku je tak krásně! Jeďme se dívat na stromy, řeky, pole a vrchy – jsou nádherné! A zároveň je odprosme za všechny urážky, jež zakusily od našich malířů.

 😉

Přitom ne jako krajináři realisté zobrazující to očima viděné, on nechce pouze kopírovat realitu.

Míním, že není zapotřebí malovat, kopírovat stromy, když cestou do výstavy je lidé vidí lepší ve skutečnosti. Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li synthese, akordy a podobně.

Inspiruje se přírodními tvary, kruhovými a spirálovými rostlinnými motivy, později ho oslovují vertikální statické struktury – třeba chrámové klenby a sloupy. Do této etapy patří i obraz Klávesy piana, pro mě večerní koncert v parku…

A také – co to vlastně je? Že by stvoly bambusu?

… Ve vertikále je veškerá vznešenost statiky. Označuje jak to nahoře, tak to dole. Obojí spojuje a zároveň rozděluje horizontálně prostor. …

Vnímá subjektivní působení jednotlivých barev a zachycuje asociace, které přicházejí. Kolik jen odstínů může mít žlutá a nebo modrá? A barevné kombinace, tu jemně tón v tónu, tu naopak výrazné kontrasty…

Tento rodák z Opočna žil velkou část svého života ve Francii. V období od 90. let 19. století do konce 50. let 20. století vytvořil více než 300 obrazů, od symbolických k abstraktním. Je světově nejznámější a nejdražší český malíř.

Ještě do 20.1.2019 můžeme výběr z jeho díla obdivovat ve Valdštejnské jízdárně, podrobněji o výstavě tu: https://www.ngprague.cz/exposition-detail/frantisek-kupka-1871-1957/