Moje událost minulého týdne – doskládala jsem osivové směsi pro Zelenou domácnost. Respektive pro všechny různé opylovače v našich zahradách 🙂
A proč vlastně tyhle směsi?
Aby ty zahrady byly barevnější. Aby motýli, včelky a čmeláci, ale třeba i pestřenky, měly taky nějaké občerstvení. Aby některé vzácnější druhy měly kde růst…
Jak to všechno probíhalo?
Nejdříve bylo potřeba na zahradě vypěstovat hezké rostliny, ze kterých budu osivo sbírat. Něco jsem ale sbírala i v přírodě (třeba třezalku, hrachor lesní, mydlici nebo česnáček….). A něco je jednodušší koupit (jetel nachový, vojtěšku, pohanku, svazenku,…), prostě ty druhy, které se pěstují na zelené hnojení nebo jako pícnina.
Ta vlastnoručně sebraná osiva je potřeba dobře usušit, vyčistit a uložit, než bude pohromadě všechno a půjde už sestavovat směsi.
Zkompletovat a napytlíčkovat je ta nejvtipnější část. Je potřeba pokud možno celá jedna uzavřená (zejména před kočkama!!!) místnost, kam se vejde rozložit aspoň 100 – 150 aršíků papíru, na která budu semínka skládat. Pak hodiny a dny trpělivosti a soustředění. A hlavně při tom nekejchnout!
No a pak uzavřít pytlíčky přelepením, to je taky veselé, hlavně u těch „kulatějších“ směsí s většími semeny. Občas se mi to nepovedlo úplně rovně, když pod samolepku vlezl řepík nebo slunečnice – ale snad to hmyzákům tak moc vadit nebude…
Co se směsí – oficiální návod na použití:
Výsev a péče: Semena vysít rovnoměrně na běžně připravený záhon a opatrně rukou nebo hrabičkami zapravit do půdy nebo jemně zasypat zeminou. Vysít nejlépe během března/dubna (lze i trochu později, s rizikem, že rostliny budou slabší a pokvetou kratší dobu). Požadavky na pěstování jsou podobné běžným zahradním rostlinám. Osivo stačí na 5 – 10 m2 plochy.
Neoficiální poznámky:
Kdo má teď kam – nebála bych se vysít i hned, dokud nemrzne. Příroda taky vysévá průběžně…
Kdo chce dát výsevu zvláštní péči – může vytřídit ze směsi velká semena (řepík, měsíčnice, slunečnice, … – přes síto). Zasít ta drobná (fígl pro setí – „naředit“ si směs krupicí, nesejeme pak zbytečně hustě a je vidět, kde už je naseto) a až do hotového nějak rozmístit ta velká (buď rovnoměrně do prostoru, nebo třeba slunečnici na severní okraj záhonu,…).
Pár semínkových nej…
-
Nejmenší a nejlehčí – zvonek broskvolistý – to je ten „prach“ ve směsi pro stín. Fakt se blbě čistí, tohle přefoukat moc nejde 😉
-
Nejpichlavější – při luštění jasně ostropestřec. Vyčištěná semínka – řepík vonný. Se chlapec nezdá….
-
Nejvoňavější – fenykl. Ještě víc, než kopr. Po čuchu se pozná spolehlivě 🙂
-
Nejkulatější – hrachor lesní. Nebo taky šalvěj lékařská. A nebo hořčice bílá. (Z každé směsi se mi kutálelo ven něco jiného 🙂 )
-
Nejvzácnější – měsíčnice vytrvalá. Ještě že si jí pěstuju 🙂
-
Nejtmavší –černucha. Fakt černá 🙂 A pak taky rezeda.
-
Největší rozdíl ve velikosti v rámci jednoho druhu – měsíček lékařský. Semena z trubkovitých a jazykovitých květů úboru. No – a co s tím? Vážit? Odměřovat lžičkou? Počítat na kusy?
-
Nejoblíbenější u hmyzáků na naší zahradě – jednoznačný vítěz:
Tak snad se budou naše rostlinky hmyzákům líbit … přeju jim co nejvlídnější počasí, málo slimáků, a ať dělají radost! 🙂
Směsi najdete tady
—————————————————————————————————–
/Jednodruhové osivo některých bylinek, zelenin a květin taky bude, na Bio, už! …/
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>