Méně známé dřeviny – zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica)

Zní to divně – jíst plody zimolezu. A to není divu, protože plody zimolezů považují některé zdroje (třeba Botany.cz) kvůli obsahu saponinů za jedovaté. Naopak PFAF má u většiny zimolezů aspoň jedno jablíčko „jedlosti“… No, plody ostatních zimolezů jsem jíst nezkoušela a nejspíš ani nebudu.

ALE! Ale tomuhle zimolezu se říká taky „kamčatská borůvka“ a i když je podlouhlejší než naše borůvky, chuťově jí docela připomíná (ale mnohem líp se trhá 😉).

Taxonomicky je v okolí tohoto zimolezu poněkud chaos. Zimolez modrý (Lonicera caerulea) roste na severní polokouli (ale ve střední Evropě ne…), na humózních a živinami spíš chudších půdách v lesích vyšších poloh. V jeho rámci se odlišují drobné druhy, které se liší mj. chutí plodů. V sibiřské části Ruska rostou zimolez jedlý (L. edulis) a z. kamčatský (L. kamtschatica). A jsme tam, kde jsme chtěli být…

Oba tyto druhy mají plody jedlé, plody toho prvního prý připomínají chutí vlochyni, no a ten druhý má plody trochu větší, chutné, je často šlechtěný a existují snad stovky jeho kultivarů. Šlechtí ho hlavně v Rusku (odrůdy Amur, Altaj, Atut, Sinij Utes, Volchova, Vostorg, Leningradský velikán,…), ale i v Americe, hlavně v Kanadě (Blue Velvet, Boreal Beast, Boreal Beuty, Boreal Blizzard, Honeybee,…), nověji i v Evropě (polské Wojtek, Jolanta,… i naše Fialka, Průhonický letní,…). Odrůdy se chutí liší, doporučuji před pořízením ochutnat a vybrat podle sebe (nám například moc nechutná Duet…).

A jak vypadá, když si ho zasadíme?

Zimolez kamčatský je keř většinou do 2m vysoký, s rezavě hnědou kůrou, která se odlupuje v úzkých pásech. Listy jsou vstřícné, oválné. Zvoncovité světle žluté květy jsou po dvou na společné květní stopce, plody jsou oválné, až 1,5cm dlouhé, tvarem se podle odrůd trochu liší.

Na podzim není moc vzhledný, protože listí opadává brzy (jak je zvyklý ze své severské domoviny). Na jaře kvete jako jeden z prvních (letos už přelom února a března…), nejranějším odrůdám dozrávají plody už od dubna, těm nejpozdnějším až v červenci/srpnu. Z velkého keře se prý dá sklidit i 2-3kg plodů.

Na pěstební podmínky není zimolez kamčatský náročný, na rozdíl od kanadských borůvek nevyžaduje kyselé půdy (a tedy doplňování rašeliny). Dobře prosperuje v naprosto průměrných zahradních podmínkách. Pro dobré opylení se vysazují aspoň dvě různé odrůdy. Já ho mám tak oblíbený, že už začínám druhou desítku těch odrůd…

Jak plody zimolezu používám:

• Jako borůvky – syrové, se šlehačkou, s jogurtem, na ozdobu dezertů
• Do pečených moučníků také (a jistě by se s nimi daly naplnit knedlíky)
• Džemy, marmelády, želé, …
• Součást pečeného čaje
• Zmrzlina
• Určitě by se dal i kvasit (ale tolik jsme ho zatím nikdy neměli…)

Tak co, zkusíte ho taky?

…..

Zdroje:

Botany.cz: Lonicera caerulea – zimolez modrý

PFAF: Lonicera caerulea – Sweetberry honeysuckle

Chci vědět, až zas napíšeš něco k tomuto tématu…