Aneb o čtyřech zajímavých rostlinách, co mě po jarních cestách cvrnkly do nosu.
Tři z nich jsou jedlé (a chuťově velmi zajímavé) a jedna nejedlá, zato krásná…
Česnek podivný (Allium paradoxum)
Začala letošní sezóna česneku medvědího. To už se mezi lidem všeobecně ví…. Ale roste i česnek podivný, který má podobnou chuť a podobné využití.
Listy má teda tenčí, asi jako širší tráva, ale zase ho bývá hodně pohromadě. Je totiž hodně invazní. Původní je v Asii. U nás byl poprvé nalezen v roce 1867 a od té doby zplaňuje ochotně a rychle. A to i v různých pražských chráněných územích (ovšem roste i v jiných listnatých lesích leckde, kam už se stačil dostat).
Má zajímavý habitus – na trojbokém (a často poléhajícím) stonku vyrůstá květenství, které kromě několika bílých květů obsahuje i drobné zelenkavé pacibulky. Ty jsou mimochodem velmi dobré, chuť mají jemně česnekovou, ale vzhledem ke své velikosti se hodí spíš na ozdobu než na dochucení velkého kotle guláše… A nebo k tomu zmíněnému šíření rostlin, jak to příroda naplánovala. I tento česnek, stejně jako ten medvědí, vyroste, odkvete, a zatáhne se, takže v létě už ho nenajdeme…
Řeřišnice hořká (Cardamine amara)
Další chuťově výrazná rostlina, tentokrát ostřejší, „ředkvičkové“ chuti. Druh hodně vlhkých stanovišť – mokřadních luk, břehů potůčků,….
Teda ono existují dva hodně si podobné druhy, které jsou ale oba jedlé a chuťově podobné – kromě této řeřišnice ještě méně běžná potočnice (Nasturtium officinale). Jejich listy je pro odlišení potřeba mít trochu v oku, ale rozdíly na tyčinkách se dají dobře zapamatovat: řeřišnice má prašníky fialové, zatímco potočnice žluté. Ale ne že by to bylo až tak důležité – viz dříve, obě jedlé a výtečné…
Kozlíček polníček (Valerianella locusta)
Narozdíl od obou předešlých druhů, tento je naopak chuti jemné, skoro bych řekla, že ještě nevýraznější, než polníček pěstovaný. Je to malá ozimá rostlinka, která obvykle roste na plochách s nezapojenou vegetací. Typickými stanovišti jsou ruderální plochy, často na skeletovitých půdách, pole, zahrady,… Polníček splést moc nejde, listové růžice jsou naprosto charakteristické. Květy bílé, drobné a nenápadné. Plody jsou zajímavé tím, že je šíří mravenci.
Křivatec český (Gagea bohemica)
Vzácnost veliká. Roste nám i v Praze (a taky ještě ve středních Čechách a na jižní Moravě). Hlavně na lokalitách, kde je mělká a živinami chudá půda na skále – takže taková ta chráněná území typu Šárka, Baba, Prokopské a Dalejské údolí, Pitkovická stráň,….. Sám je tento křivatec chráněný taky.
Není konkurenčně nijak zdatný, takže se mu daří spíš v ne úplně zapojených porostech, mezi jemnými mechorosty a drobnými bylinami. A je to jedna z prvních kytiček, která na jaře potěší oko botanikovo. Není úplně nápadná, takže ten, kdo raději kouká, kde co lítá, jí klidně přehlídne.
Hledejte nizoučké rostliny se žlutými zvonečky, když kvete. Když nekvete, tak koberečky uzoučkých niťovitých listů vypadajících trochu jako tráva, jen maličko zakroucených jako prasečí ocásky… Jeho někteří bratři (křivatec luční a k. žlutý) jsou častější a známější (a jiní taky moc ne…).
Rostliny jsou mí přátelé a provázejí mě od dětství. Zahrada je můj oblíbený obývací pokoj i jídelna.
Jsem šťastná, když můžu pomáhat svým klientům, i těm zaneprázdněným, vytvořit krásnou a živou zahradu, která nevyžaduje každodenní péči, ale přesto jim dává spoustu radosti i leccos dobrého k snědku.
O své cestě k zahradám píšu zde >>