Kousek divočiny,

a také místo pro dědictví našich předků

(psáno původně pro Dům a byt...)

Druhová rozmanitost (biodiverzita) na zahradě

       Dnešní  doba přeje hlavně uniformitě. Na polích a ve velkosadech se pěstuje obvykle jen několik odrůd  (a v některých zahradách také). V supermarketech obvykle potkáme jen pár odrůd jablek, na jejich spočtení by stačily prsty jedné ruky…  Přitom naše krajina bývala co do počtu druhů rostlin a živočichů, jak volně žijících, tak těch doma pěstovaných nebo chovaných, mnohem bohatší. O značnou část tohoto přírodního a kulturního dědictví jsme už přišli.

       Pokud chceme přispět k jeho zachování aspoň v malém, máme možnost na naší zahradě.

       Termín Biodiverzita (nebo druhová diverzita, druhová bohatost) zahrnuje jak druhy volně žijících a rostoucích druhů živočichů a rostlin, tak druhy (a plemena a odrůdy), těch pro užitek chovaných a pěstovaných.

       Dnes obvykle známe už jen těch pár druhů jablek a hrušek, která najdeme na pultech. Panenská a Míšeňská jablíčka nebo hrušky Hniličky potkáváme častěji jen v pohádkách.

       Přitom spektrum odrůd v minulosti bylo mnohem širší: jabloně  Zvonkové, Kožené, Smiřické vzácné, Malinové, Astrachán, Croncelské, Moravská jadernička, Krasokvět žlutý, Matčino, Parména zlatá zimní, Řehtáč soudkovitý, Sudetská reneta,  Citrónové zimní, Strýmka, hrušně Koporečka, Muškatelka, Krvavka, Solanka, Škaredka, Madlenka, Medůvka, Šídlenka,… Tak poetická jména, a stromky těchto odrůd už najdeme jen ve školkách několika nadšenců…  

       A přitom každá z těchto odrůd měla specifické vlastnosti, chuť, vůni, trvanlivost, typický způsob využití, pro který byla pěstována. To vše ve formě krásných velkých stromů, které se mohly na rozdíl od dnešních zákrsků dožít sta a více let…  Stejně tak ostatní ovocné druhy…

       To samé platí o odrůdách zelenin a obilovin, i těch bývaly desítky – fazolu, hrachu, zelí, máku, tuřínu, pšenice, z nověji pěstovaných druhů třeba rajčat. Také tyto odrůdy už zachovávají hlavně nadšení jednotlivci, příp. skanzeny…. Např. v obecně prospěšné společnosti Gengel si  můžeme opatřit semena starých a krajových odrůd, třeba Vojákové fazole a fazol Zlatý roh, tuřín Dumlík, nebo drobnoplodé divoké rajče, které se nemusí vyvazovat a je tak odolné chorobám a mrazu, že ještě v říjnu můžeme sklízet z keřů droboučká slaďoučká rajčátka.

       Stejně tak bychom našli i dříve běžně používané a teď skoro neznámé druhy léčivých bylinek a květin, jaké rostly v babičkovských zahrádkách (šalvěj hajní – „babské ucho“, mydlice, řimbaba, maří list, řepík, floxy, zvonky a mnohé další druhy).

       Mezi dříve časté a nyní velmi vzácné však patří i některé plevele, které byly dříve běžné, ale neodolaly chemizaci  zemědělství a dokonalejšímu čištění osiva. Jsou však velmi krásné a pokud máme místo, můžeme si  např. barevně krásnou směs koukolu, chrpy, ostrožky a vlčího máku vysít, naše děti tak budou mít možnost vidět to, co na polích už většinou neuvidí.

       Mezi typy stanovišť, které v přírodě mizí, patří hlavně ty maloplošné, které překážejí strojovým postupům a suburbanizaci– zejména mokřadní nebo naopak stepní a suchomilné. Tato stanoviště můžeme v zahradě snadno napodobit a vysadit druhy, které jsou v přírodě vzácné (některá zahradnictví se specializují na jejich množení a prodej, rozhodně tyto druhy neodnášejme z přírody!). Tím, že v zahradě takováto stanoviště vytvoříme, umožníme kromě rostlin přežít druhům živočichů, které jsou na tyto podmínky vázané – plazům, obojživelníkům, hmyzu,…

       Přírodní zahrady jsou podporou rozmanitých druhů typické. Pro ptáky kromě instalace budek a krmítek vysazujeme stromy a keře, ve kterých mohou hnízdit a najdou tu současně potravu (ideálně třeba šípková růže, dřišťál, brslen, kalina, ptačí zob, svída, hloh, aronie, jeřáb, černý bez,….). Ježci ocení hromádku klestí nebo listí v rohu zahrady, stejně tak plazi a obojživelníci. Ti mohou žít  v alespoň malém mokřadu (skokani,…) nebo naopak třeba v suché zídce (ještěrky). Ponechání stromů s dutinami, případně možnost skrýt se na půdách umožní život netopýrům. Pokud tuto možnost nemáme, i pro ně je možné pořídit speciální budky.

       Ze stovek druhů hmyzu jich můžeme na naší zahradě  pozorovat také hezké spektrum, máme-li pro ně vhodné podmínky. Některé mají jako svou základnu mokřad (potápníci, vážky, ….), pro čmeláky, včelky a motýly můžeme vysít nebo vysadit květinové bistro – záhon skládající se z druhů, které tyto druhy přitahují. Typické jsou zejména rostliny hluchavkovité (levandule, šalvěj, tymián, yzop, saturejka, mateřídouška, speciálně úžasná je dobromysl), bobovité (různé jetele, čilimníky,  hrachory, vičenec, …), hvězdnicovité (astry, pcháče, bělotrn, třapatka – Echinacea, …), brutnákovité (hadinec ruský, plicník, svazenka, …), mrkvovité pro pestřenky (na listěch kopru nebo mrkve se živí i housenky otakárka fenyklového), pro noční motýly se sázejí třeba nocenky, pupalky, plaménky,…  

       V části zahrady, kam nechodíme denně, můžeme místo trávníku vysít barevnou druhově bohatou louku. Navíc  hmyzím druhům prospějeme, když jim vytvoříme skrýše nejen na letní sezónu, ale také jim ponecháme možnost ukrýt se v naší zahradě přes zimu, třeba tím, že suché odkvetlé stonky rostlin nebudeme odstraňovat dříve než na jaře, až  hmyz tento úkryt opustí...

       Živočichové se nám za toto ohleduplné chování bohatě odmění. Jednak nám pomohou regulovat druhy, které si  v zahradě nepřejeme (ropuchy, ježci  a užovky slimáky, ptáci, žáby, škvoři, zlatoočka, střevlíci  nevítané druhy hmyzu – komáry, mšice,…). Hmyz pomáhá opylovat  některé druhy rostlin. A zejména - můžeme se s dětmi radovat z přítomnosti krásných a zajímavých druhů na své zahradě a mít dobrý pocit, že jsme usnadnili přežít těm, kteří jsou součástí přírody nejméně stejně dlouho, jako člověk, a tudíž v ní také mají mít své místo.