– jako alternativa klasického sadu
V každém lese najdeme něco jedlého……maliny, borůvky, různé houby, lístky šťavelu,…. Ale „opravdový“ les s jedlemi, buky a dalšími lesními stromy si na zahradě nechají vyrůst asi jen málokteří. Naopak to, čemu zastánci přírodních zahrad, resp. permakultury vůbec, říkají „jedlý les“, je porost na zahradě všestranně užitečný a smysluplný. Je založený na ekologických principech, které na zemi fungují od počátku věků…. I když knihu se jménem Forest Gardening napsal Robert Hart mnohem později – poprvé vyšla v roce 1991.
Co je jedlý les?
Společenstvo, které má s lesem do určité míry společnou vertikální strukturu, tedy to, jak je rozvrstveno do výše – stromy, keře, liány, různé druhy bylin – tedy všechny životní formy, které pro ekologii popsal Christen C. Raunkiaer. Snad jen těch „terofytů“ – jednoletých rostlin – je poněkud méně…. Ale naopak v něm najdeme různé druhy hub a mnoho druhů živočichů.
Rozmístění organismů na ploše je také jiné než třeba v dubovém lese – stromy se sázejí mnohem řidčeji, aby byl pod nimi dostatek prostoru (a světla, vláhy,…) a bylo možné je podsazovat dalšími druhy keřů a bylin. V zahradě přitom nemusíme používat nutně jen naše původní stromy a keře, i když i těch je celá řada. Dají se použít i nepůvodní druhy s výbornými jedlými plody, kterým naše podmínky bez dalších úprav dobře vyhovují.
Z rostlin se pak vytvářejí společenstva – tzv. guildy – plošky vhodně zkombinovaných keřů a bylin vázané na jednotlivé stromové druhy pro konkrétní podmínky místa, která napodobují nejen vzhled, ale i běh času v přírodě – rozdíl mezi jarním a letním aspektem vegetace.
Guildy jsou tvořeny:
- stromy domácími i cizokrajnýmijako dominantami (naše běžné ovocné druhy, nejlépe v původních krajových odrůdách, ale třeba i kaštanovník, ořechovec pekan, javor cukrový, muďoul a další třeba exotické dřeviny) ,
- keři, také těmi, které kromě ovoce poskytují potravu a úkryt pro ptáky a další skupiny živočichů (kaliny, svídy, růže, hlohy, střemchu ,…) , a těmi, které vážou do půdy vzdušný dusík (hlošiny, žanovec, čilimníky,…),
- liánami, které se pnou po kmenech stromů za světlem a dávají zahradě další rozměr, třeba i u nás dobře rostoucí druhy rodu Actinidia(tzv. minikiwi), klanopraška (Schisandra), ale také chmel a jednoleté zeleniny (dýně, ačokča, fazole, hrachor,…),
- druhy bylinnými– jedlými vytrvalými druhy, které lze v kuchyni použít jako zeleninu (merlík všedobr, bršlici, kopřivu, pampelišku, slézy, …) , druhy, které krásně kvetou a lákají hmyz, zpevňují a zúrodňují půdu, jarními cibulovinami (také třeba stále oblíbenější česnek medvědí), půdopokryvnými rostlinami, mezi stromy mohou být i „políčka“ jednoho druhu – třeba topinamburu,
- zejména na dřeviny vázané druhy hub, které mají v přírodních cyklech nezastupitelnou roli – recyklují živiny, navracejí je zpět do půdy,
- na rostliny vázané živočichyv celém jejich spektru – hmyz, ptáci, obojživelníci, zejména žáby, hadi, ale i drobné šelmy, které mohou redukovat počty hlodavců, někdy nevítané…. Velmi důležití jsou také ti členové společenstva, které při zběžném kouknutí nevidíme – žijí totiž v půdě a jsou moc důležití, protože ji pomáhají oživovat a zúrodňovat.
Naším cílem je tuto druhovou rozmanitost co nejvíce podporovat, přímo i nepřímo. Vzorem mohou být různé plochy v přírodě, které postupně spontánně zarůstají a vytvářejí krásné zajímavé barevné mozaiky druhů, oživené všemi skupinami organismů.
A právě tak může vypadat i jedlý les – je to společenstvo ve střední fázi sukcese, tedy něco mezi čerstvě zarůstající plochou a pralesem. Je z ekologického pohledu stabilní – odolává běžně silným vlivům z okolí a při narušení se díky své druhové bohatosti poměrně rychle obnovuje. Fungují v něm přirozené vztahy mezi rostlinami, zvířaty a mikroorganismy, vztahy, kterými lze nahradit běžnou zahradní„péči“.
Místo hnojení a chemické ochrany rostlin se totiž dává přednost vytváření a podporování vztahů rostlin a hmyzu, ptáků, ježků, obojživelníků,….. A pokud je systém dosti stabilní a panuje v něm rovnováha, obvykle nedochází k přemnožení některého organismu běžně považovaného za škůdce (hlodavci, mandelinka bramborová, mšice, padlí,….). Pokud přece jen zatím ano, je možné využít třeba bylinné preparáty nebo podpořit přirozené nepřátele. Zkrátka s přírodou nebojovat, ale pochopit jí a přijmout její zákonitosti.
Proč tedy chtít mít na zahradě jedlý les?
Kromě toho, že péče o něj je snadná a radostná, poskytuje mnoho jedlých zdrojů pro člověka, ale i další živočichy. Také další suroviny – dřevo, barviva, apod. Příjemně upravuje mikroklima v místě. Je krásný, dává nám radost, inspiraci, uklidňující místo k odpočinku….. Také životní prostor/ azyl pro mnoho dalších organismů, pro které v naší současné krajině chemizovaných polí, velkoplošných betonových parkovišť u superhypermarketů a satelitních městeček se zahradami s anglickým trávníkem a thújemi ubývá místo.
Jak k jedlému lesu dojdeme:
Je-li výchozím stavem stará zahrada, získali jsme nenahraditelnou hodnotu – čas, po který zde stromy rostly do dnešní velikosti. A i když půda běžných zahrad bývá vyčerpaná a chudá na humus, dá se hned začít, podsazovat stromy keři, doplňovat ty, které váží vzdušný dusík, podsévat rostlinami na zelené hnojení, doplňovat další druhy do barevného a pestrého společenstva na jednotlivá různorodá mikrostanoviště, ty pak přivábí živočichy žijící nad i pod zemí a plocha začne zas ožívat.
Pokud máme zahradu novou, je třeba začít od začátku výsadbami a promýšlet, jak bude sukcese probíhat a podmínky zahrady se postupně měnit, kdy bude možné začít vysazovat stínomilné druhy a které se dají vysadit hned, aby žádaný stín vytvořily. V tomto případě je výhodou možnost promyslet si design hned na počátku a vyladit ho přesněji podle svých vizí.
Máme tedy k dispozici krásnou vidinu ráje a hojnosti pro všechny a možnost jí pro sebe i pro přírodu vytvořit. A nemusíme mít hned několikahektarový pozemek, protože hezké a promyšlené společenstvo stromu se dá vytvořit i v malé zahradě. Ovšem čím více prostoru k dispozici, tím barevnější, stabilnější a rozmanitější může „náš“ jedlý les být.
